Výstup na Velkého Holanďana v oblasti norského Tromsø

Horská turistika za polárním kruhem při zdolání Západního Holanďana

Nástupní místo

Trek začínáme na mostě na silnici Fv57 na konci Groetfjordu. Pěšina začíná u malého jezírka západně od mostu. Asi 200 metrů před mostem se nachází malé nezpevněné parkoviště. Do fjordu se lze dostat pěšky, stopem nebo autem. Silnice z Tromsø je bezplatná.
 

Popis treku

Výstup na Velkého Holanďana (Store Hollendaren) 1 017 m n. m. jsme si vybrali z mapy, když jsme hledali program na několik dnů v oblasti Tromsø archipelago. Auto jsme zaparkovali na nezpevněném parkovišti v konci fjordu a dále se vydali pěšky hledat nástupní bod západně od říčky ústící do fjordu.

Několik desítek metrů za mostem jsem narazili na první pěšinu. Úvodní pasáž překonává spoustu potůčků a je značně podmáčená. Díky absenci jakéhokoli značení jsme hned ze začátku sešli z cesty a v naději na pevnější podklad jsme dál kopírovali kamenné moře na kraji lesa. Tam jsme pravděpodobně ztratili hodinu až dvě, protože pohyb mezi a přes kameny o velikosti osobního auta byl neskutečně pomalý.

Poblíž místa kde se údolí začíná zvedat jsme konečně vrátili na pěšinu. Ta pozvolna přechází z hliněné v kamennou a překonává kořeny a několik strmých schodů, kde je nutné zapojit všechny končetiny. Nad hranicí lesa pěšina kopíruje vodopád až k nejvyššímu skalnímu schodu. Zde už je třeba lézt, ačkoli to není nijak technicky náročné. Poté jsme se stočili na západ a zanedlouho jsme narazili na první sněhové pole. Za pomocí mapy se nám podařilo najít pěšinu výše a později i několik kamených mohyl, které nás dovedly až k zamrzlému jezeru. Odtud jsme pokračovali už jen po sněhu.

Jezero jsme obešli traverzem ze severní strany dostali se k prvnímu náročnému úseku - velmi strmému svahu k ledovci. Teplota umožnovala sekat si schody. Neznámá výška sněhové pokrývky nám dělala starosti, hlavně z důvodu, že skrývala potok. Nakonec bez sebemenšího problému jsme vystoupili až k ledovci. Dál jsme se rozhodli sledovat několik dnů starou lyžařskou stopu místo pokusit se sledovat trasu podle mapy. Sluníčko pořádně rozmáčelo horní vrstvu sněhu a proto jsme se až na vrchol bořili 20-30 centimetrů.

V úvodní části se nám podařilo identifikovat jednu prasklinu a obloukem ji obejít. Za něco málo přes jednu hodinu jsme se konečně "doškrábali" na vrchol Store Hollendaren 1 017 m n. m. Odměnou byl parádní výhled na vnější i vnitřní archipelago. Po svačině jsme vyrazili zpátky vyšlapanou stopou a nečekaně rychle zklesali až k jezeru. I dále to šlo skoro samo a v lese se nám podařilo tentokrát nesejít z pěšiny.

V roce 2018 jsme výstup zopakovali ve větší skupině. Lesem jsme tentokrát prošli bez bloudění. Menší množství sněhu usnadnilo cestu až k jezeru, kde jsme se bohužel dostali na dosah základny mraků. Traverz u jezera byl z důvodu sněhu mnohem náročnější kvůli odtátému sněhu kolem větších kamenů a tím snížené nosnosti. Následující strmé stoupání bylo bez sněhu mnohem náročnější než při pokusu prvním. Cestou (v postatě necestou) jsme lezli mezi kameny různých velikostí (až po kousky vážící několik set kilo) a tekoucí vodou. I to jsme nakonec zvládli, ale viditelnost jen na pár desítek metrů nás přesvědčila dále nepokračovat. No a tak jsme velice pomalu překonali klesání a traverz a od jezera už zase vcelku svižně sklesali silnici.

Náročnost

Trek je možné rozdělit celkem do několika částí podle obtížnosti. Úvodní část je velmi jednoduchá kamenitá pěšina, místy je třeba přeskakovat potůčky a tůně. Dál trasa stoupá po dobře vyšlapané cestě, ale překonává několik skalních schodů, které je nutné vylézt (a později i slézt po cestě nazpět). Následuje lehčí pasáž v kamení a sněhovými úseky zakončená šikmým traverzem u jezera. Poslední dvě části jsou nejnáročnější, strmý výstup k ledovci po sněhu nebo nekompaktním kameným svahem podle mocnosti sněhu přechází v ledovec. Zkušenosti s pohybem v kamení, sněhu a na ledovci jsou nutností. Hole, lano, cepín a mačky se můžou hodit.
 

Dostupnost vody

Přístup k vodě závisí na mocnosti sněhové pokrývky. V letním období je možné dostat se k tekoucí vodě z rozpuštěného sněhu do nadmořské výšky kolem 500 metrů.
 

Možnosti přespání

Nejpohodlnější je stan, nebo karavan. V okolí je několik vhodných lokalit pro postavení stanů. O pár kilometrů dál ve směru na Tromvik je travnatá pláž orientovaná na severozápad. V letním období na ni svítí Slunce až do ranních hodin.
 

Vrcholy

Během výstupu zdoláte vrchol Západního Holanďana (Store Hollendaren) - 1017 n.m. s výhledem na vnější tromské archipelago.
 

Nebezpečí

Nejrizikovější je strmé stoupání od jezera a samozřejmě přechod přes ledovec. Ve strmém výstupu, v závislosti na sněhu, hrozí uvolnění se masy sněhu, nebo propadnutí se potoka tekoucího od ledovce, nebo pohyb volných kamenů různých velikostí. Červenec je v oblasti Tromsa na přelomu jara a léta, proto na ledovci hrozí oslabení sněhových mostů přes trhliny a potenciální pád. V oblasti není pokrytí mobilním telefonem pro případné přivolání pomoci.
 

Jídlo

Cestou ani v nástupním místě není možné dokoupit žádné suroviny nebo pití. Je proto nutné mít veškerý provinat s sebou.
​​​​​​​

Zajímavosti

Tromsø archipelago - jde o označení celého souostroví v okolí sedmého největšího města Norska. Ve městě Tromsø naleznete nejseverněji položenou univerzitu Universitetet i Tromsø. Prý je zde také nejsevernější pivovar na světě :). Více o oblasti Tromsø najdete v pořadu ČT Objektiv zde.

Pro milovníky gastronomie doporučujeme shlédnout speciální díl Kluků v akci zde, kde připravují typická jídla pro Tromsø.

Pro lovce polární záře může být inspirativní tento článek webu ČT. Jako jedna z ideálních destinací pro sledování polární záře je zde podrobně popsáno právě město Tromsø.