Horský přechod z Roshky do Juty přes sedlo Čauchi na Kavkaze

Dvoudenní trek z Roshky do Juty v Gruzii

Nástupní místo

Samotný trek začal u odbočky do obce Roshka ze silnice vedoucí z Tbilisi do hor. Původně jsme doufali, že nás řidič doveze až do Roshky, ale do této vesnice vede totálně zničená polní cesta plná děr a bahna. Projede ji jen terénní auto. Z Tbilisi jsme chtěli jet marshrutkou, ale bohužel nebylo jisté, že vůbec ten den pojede. Proto jsme si objednali odvoz službou Bolt. Ta funguje v Tbilisi dobře. Cesta z Tbilisi stála 270 Lari.
 

Popis treku

1. den

Z Tbilisi nás dopravil řidič Boltu za 270 GEL. Chtěli jsme se původně přepravit marshrutkou, ale vůbec nebylo jisté, že ten den naším směrem pojede. Cesta z Tbilisi trvala cca 3 hodiny. Řidič se snažil dojet co nejdál, ale šílený stav silnice (polní cesty) do Roshky to nedovolil. Než jsme si dali batohy na záda, přiřítil se šílený řidič off-roadu. Měl již skoro plné auto, ale i tak nabídl jízdu jednomu členovi naší výpravy a zároveň nám vzal všechny batohy. Cesta do Roshky má asi 7 km a jedná se o totálně rozbitou polní cestu. Převýšení je cca 600 metrů, ale bez batohů to takový problém nebyl.

Ve vesnici Roshka jsme si pořádně odpočinuli, protože začala pěkná odpolední bouřka. Jídlo bylo syté a tak jsme si chvilku i zdřimli. Nakonec jsme nasadili batohy a vyrazili jsme do hor. Stezka z obce Roshka je dobře vyšlapaná. Problém byl, že po dešti bylo všude bahno a místy i močály. Nakonec se i vrátil déšť, takže začátek treku nebyl úplně ideální. Naštěstí se potvrdila předpověď počasí a večer se počasí rychle zlepšilo. To jsme již stoupali směrem ke skalním štítům v horní části údolí. Velké překvapení na nás čekalo kousek od tří jezer, kde jsme chtěli bivakovat. Staví se zde horská chata. Není nijak zařízená, ale je otevřená a je zde povoleno přespat na zemi. Využili jsme této možnosti a z verandy chaty si užili krásný večer v horách. Na chatě spalo více skupin turistů.
 

2. den

Ráno krásně zalily první paprsky slunce štíty hor nad chatou. Po snídani jsme v klidu vyrazili směrem ke třem jezerům. Ty jsou zbarveny každé jinou barvou - zelené, modré a bílé. Od chaty jsou asi 10 minut. Od jezer začíná nejnáročnější část treku - stoupání do sedla Čauchi. Stezka je zaříznutá ve svahu v nekonečném počtu serpentin. Stoupání s těžkým batohem nám dalo docela zabrat.Naštěstí přišly mraky a tak nás nemučilo ještě slunce. Závěr výstupu je již v kamenitém terénu. Za tuto námahu jsme byli královsky odměněni. Na druhé straně sedla mraky zmizely a nám se tak naskytly fantastické výhledy na okolní hory. Těm dominovala pětitisícová hora Kazbeg. V sedle jsme si pořádně odpočinuli. Zároveň jsme začali potkávat první turisty, kteří šli z druhého směru, z obce Juta.

Po odpočinku jsme začali sestupovat. Stezka prudce klesá do nižších partií údolí. Později jsme již pozvolněji pokračovali směrem k obci Juta. Po cestě jsme se zastavili v malém občerstvení v horní části údolí. Měli zde i pivo. Sice teplé, ale to nevadilo. Dál jsme pokračovali v sestupu do údolí. To již turistů bylo stále více. Po cestě je ještě nutné přebrodit poměrně prudce tekoucí říčku. Voda byla ke kolenům, takže to šlo jen se sundanými botami. Nakonec jsme došli do obce Juta. Původně jsme zde chtěli i přespat, ale hned se na nás vrhli místní řidiči a za 100 GEL nás po šílené cestě odvezli do města Stepantsminda, kde pokračoval náš pobyt v Gruzii.
 

Náročnost

Podle mnohých se jedná o jeden z nejhezčích treků v Gruzii. Je nutné vystoupat do výšky více jak 3 300 m.n.m. s těžkým batohem. Takže určitě je nutná dobrá kondice. Samotné stezky jsou jasně viditelné a nehrozí tak nějaké bloudění. Trasa v údolích je pohodová, ale stoupání do sedla Čauchi je dlouhé. Sice vede v nekonečných serpentinách, ale i tak dá pořádně zabrat. Samotná nadmořská výška je také problém, dýchá se zde určitě hůř, může způsobit i bolest hlavy.
 

Dostupnost vody

Po cestě je plno potůčků, ze kterých je možné dobrat vodu. U rozestavěné chaty na konci údolí vedoucí z obce Roshka je voda již vyvedena do trubky. S vodou tak není žádný zásadní problém. Stačí tak 1,5 litru na osobu.
 

Možnosti přespání

Původně jsme plánovali spát ve stanech poblíž jezer v závěru údolí vedoucí z obce Roshka. Velmi nás překvapila rozestavěná horská chata kousek od jezer, která byla přístupná a bylo zde možné bezplatně přespat na zemi. Spalo nás zde více skupin.
 

Vrcholy

Trasa nevede přes žádný vrchol. Nicméně sedlo Čauchi 3 338 m n.m. nabízí fantastické výhledy na okolní hory. Všem dominuje krásná hora Kazbeg.
 

Nebezpečí

Samotný trek není nijak zvlášť nebezpečný. Jedná se o vysokohorskou turistiku se vším všudy. Stezky jsou dobře vyšlapané, nejsou zde žádné lezecké pasáže. Problém jsou v létě bouřky. Problémy určitě bude dělat i nadmořská výška, kdy se již hůř dýchá. Občas je nutné překonat nějaký ten potok, ale nic problematického to není.
 

Jídlo

Doslova jsme se přejedli v obci Roshka v místním Guest Hausu. Gruzínské speciality jsou prostě velmi syté. Měli jsme sebou i vařiče, takže večer proběhlo lehké vaření z našich zásob. Další možnost jídla je až v údolí v obci Juta.