Náročný trek pod nejvyšší horu světa Mount Everest

Dvanáctidenní vysokohorský treking Everestem

Nástupní místo

Vysokohorská vesnička Lukla, kam jsme přiletěli z hlavního města Kathmandu.

Popis treku

1. den

Tento klasický trek pod nejvyšší horu světa jsme začali příletem do městečka Lukla z hlavního města Nepálu Kathmandu. Už přílet na jedno z nejnebezpečnějších letišť světa je zážitek sám pro sebe. Letištní dráha je velmi krátká, mírně do kopce a končí kousek před skalní stěnou. Po příletu jsme si prošli vesnici Lukla a vyrazili jsme do hor. Cesta je velmi frekventovaná, turistů jsou tu mraky.

Stezka vede krásnou krajinou mezi políčky a v podstatě stále kolem domků nebo náboženských staveb. Od Lukly stále klesá do údolí k řece Dudh Koshi. Po cestě jsme přešli i dva lanové mosty, což je nezapomenutelný zážitek, zvlášť když se na nich musíte vyhnout karavaně jaků. Nakonec jsme došli k našemu prvnímu cíli - vesnici Phakding. Zde jsme se ubytovali v první lodži. Večer jsme si dali na terase pivko a přečkali jsme zde první noc v Himalájích.
 

2. den

Ráno jsme se poctivě nasnídali ve společné jídelně a vyrazili jsme na cestu. Ta vede z vesničky Phakding stále kolem řeky Dudh Koshi. Po cestě nás opět čekaly visuté mosty přes řeky a malé vesničky. V každé z nich je možné si doplnit zásoby jídla, případně se v hospůdkách najíst. Na rozdíl od předešlého dne jsme dnes v podstatě stále mírně stoupali. Celou dobu se jde údolím řeky a krajina kolem ještě nepřipomíná velehory. Všude jsou skály a lesy.

Řeku Dudh Koshi jsme několikrát přešli po mostech. Ten nejvyšší - Larja bridge se nachází před závěrečným stoupáním do Namche Bazaru. Zde začaly také poprvé vykukovat bílé štíty himalájských obrů. Od mostu začíná poměrně prudké stoupání. Stezka vede lesem a nakonec nás přivedla k prvním domům vysokohorského centra místních šerpů Namche Bazar. Na místní poměry se jedná opravdu o velkou vesnici, kde je i nemocnice. My jsme si vybrali ubytování v lodži mírně nad hlavní ulicí, poblíž vojenské základny.
 

3. den

Jelikož vesnice Namche Bazar leží již ve výšce 3500 m. byl tento den určen jako aklimatizační. Včerejší výstup do vesnice byl přeci jen náročnější a hůř se nám dýchalo. Plán byl vystoupat do vesnic Khunde a Khumjung a vrátit se zpět do Namche Bazaru. Z vesnice vede stezka k malému travnatému letišti. Stoupá poměrně prudce a díky tomu se otevřou brzy nádherné výhledy na Namche Bazar a hřeben hory Kongde Ri.

Stezka dál stoupá a nám se poprvé představil i Mount Everest, který vykukoval za hřebenem hory Nupce. Po prohlídce vesnic Khunde a Kumjung jsme se po loukách přesunuli do restaurace, ze které byl fantastický výhled na himalájské velikány. Dominovala jim hora Ama Dablan, která nás poté provázela během našeho pochodu do nitra hor. Po odpočinku a kávičce v restauraci jsme se pomalu vrátili zpět do Namche Bazaru a strávili zde druhou noc.
 

4. den

Cíl pro dnešní den bylo dojít do kláštera Tengboche. Z Namche Bazaru jsme se tedy napojili na širokou cestu nad řekou Dudh Koshi a začali jsme po ní sestupovat k řece. Před námi se stále vypínaly krásné štíty, takže cesta příjemně ubíhala. Když jsme sestoupili k řece, dali jsme si v místní restauraci oběd. Což mělo pro některé z nás neblahé následky, protože nás postihly jisté střevní problémy.

Řeku jsme přešli opět po lanovém mostě a poté začal velmi prudký výstup lesem ke klášteru Tengboche. V lese je více vyšlapaných stezek, každopádně všechny vedou bezpečně ke klášteru. V klášteře jsme si dopřáli i návštěvu mnichů během modlení. Lodž na spaní jsme si vybrali kousek za areálem kláštera.
 

5. den

Ráno jsme si přivstali a šli si vyfotit klášter Tengboche s horami kolem něj při svítání. Po snídani jsme vyrazili na další pochod. Kousek od komplexu kláštera Tengboche se nachází další klášter Deboche. Stezka vede lesem kolem, tak jsme si udělali krátkou zastávku a prozkoumali jsme ho. Dál jsme pokračovali lesem až jsme sešli k řece Imja Khola. Poté cesta začala nabírat výšku. Před námi se stále majestátně tyčila nádherná hora Ama Dablan.

Prošli jsme vesnici Syomare, kde jsme překonali výškovou hranici 4 000 metrů a zastavili jsme se na oběd ve vesnici Orsho. Od vesnice stezka dál stoupá a krajina se začíná radikálně měnit. Definitivně jsme opustili hranici lesa a od teď jsme se pohybovali ve volné krajině. Rozhodli jsme se přespat ve vesnici Dingboche a tak jsme opět překročili řeku a vydali se do vedlejšího údolí, ve kterém se nachází vesnice. V místní lodži jsme strávili další noc.
 

6. den

Šestý den na treku jsme opět pojali jako aklimatizační. Přeci jen jsme se již nacházeli ve výšce přes 4 400 m n. m. a tak jsme se rozhodli, že vyrazíme na lehko z vesnice Dingboche do vesnice Chhukhung. Tímto směrem také vede cesta pro výstup na známou šestitisícovou horu Island Peak. Po standartním ranním focení a dobré snídani jsme tedy na lehko vyrazili po stezce vzhůru. Cesta vede širokým údolím, které je poseto balvany. Mezi nimi rostou malé keříky, které jsou oblíbenou pochoutkou pro místní jaky. Cesta stále mírně stoupala a kolem nás se všude tyčily mohutné štíty pokryté obrovskými ledovci. Přímo před námi se tyčila hora Island Peak, která však s okolními velikány vypadá jako trpaslík. Výška už je zde opravdu znát. Bohužel se na nás začínaly projevovat příznaky nachlazení, což si v kombinaci s vysokou nadmořskou výškou začínalo vybírat svoji daň.

Nakonec jsme dorazili do vesnice Chhukung a zde si pořádně odpočinuli, neboť jsme byli již ve výšce 4 750 m n. m. Po dobrém obědě a zevlení na slunci jsme se vydali zpět do vesnice Dingboche. Cesta byla shodná s výstupem, takže jsme bez problémů dorazili zpět a strávili zde ještě jednu noc.
 

7. den

Dnešní den byl určen opět k postupu do nitra hor. Po poctivé ranní snídani jsme tedy vyrazilli z vesnice Dingboche směrem k sedlu Dughla Pass. Nejprve jsme prudce vystoupali nad vesnici. Ocitili jsme se tak v širokém horském údolí, které lemovaly neskutečně krásné horské štíty. Provoz v této části hor je v porovnání se začátkem trasy mnohem menší. Většinou nám dělaly společnost karavany jaků a tak jsme si v klidu vychutnávali okolí. Cesta vede takřka stále rovně a ani převýšení se nijak razantně nemění.

Po několika kilometrech jsme došli pod sedlo Doghla Pass. V restauraci jsme si dopřáli oběd a poté začal výstup do sedla. Převýšení je asi 200 metrů a v této výšce je to znát. Nebylo ale kam spěchat a tak jsme pomalu vystoupili do sedla. Z něj se otevírají fantastické výhledy zpět do údolí zakončeném magickou horou Ama Dablam. Naopak před námi se otevíral výhled na hraniční hory s Čínou. Po stezce, která vedla podél potoka jsme tedy pokračovali dál. Po naší pravé ruce již byl mohutný ledovec Khumbu. Po asi dalších 2 km chůze jsme došli do vesničky Lobuche, kde jsme v lodži strávili další noc.
 

8. den

Nastal nejtěžší den v horách. Vysoká nadmořská výška a nemoci si vybrali daň a bolesti hlavy a nachlazení byly na denním pořádku. Přesto jsme se rozhodli pokračovat alespoň do vesničky Gorak Sheep, což je poslední civilizace před Mount Everestem. Z vesnice Lobuche jsme vyrazili po stezce opět kolem ledovce Khumbu. Po chvíli jsme však prudce vystoupali a ocitli jsme se vedle něho, takže jsme se poprvé mohli kochat jeho mohutností. Cesta vedla v kamenitém terénu do sedla Lobuche Pass. Za ním jsme museli přejít boční ledovec, ale ten byl zcela pokryt obrovskými balvany, takže to nebyl problém. Nakonec jsme vystoupali nad vesnici Gorak Sheep.

Výhled je opravdu fantastický. Mohutné zaledněné štíty hor všude kolem nás. Dokonce vykukoval i Mount Everest. Sešli jsme tedy do vesnice a ubytovali jsme se v místní lodži. Někteří z nás nakonec sebrali sílu a pokračovali údolím až do Base Campu M. Everestu. Zbytek odpočíval a doufal, že zdravotní stav bude zítra lepší.
 

9. den

Spánek ve výšce přes 5 000 m n. m. nám síly nedodal, takže jsme definitivně zrušili výstup na horu Pala Pathar, která se nachází nad vesnicí. Výstupová cesta je krásně vidět, ale my jsme neměli síly vystoupat nahoru. Po ranní snídani jsme tedy začali sestupovat zpět. Nejprve jsme ovšem museli vystoupat nad vesnici. Poté jsme již známou cestou sešli do vesnice Longbuche.

Jelikož bylo brzy, pokračovali jsme v sestupu z hor. Vrátili jsme se do sedla Dughla Pass. Pod ním jsme ovšem odbočili z naší výstupové cesty a zamířili jsme do spodní části údolí. Stezka nás tak dostala až do vesnice Pheriche. Nutno poznamenat, že sestup do nižší nadmořské výšky výrazně zlepšil náš zdravotní stav. V místní lodži jsme tak strávili další noc.
 

10. den

Noc v nižší nadmořšké výšce nám vydatně pomohla a nemoc zázračně ustupovala. Dnes jsme měli v plánu jen sestup ke klášteru Tengboche. Proto nebylo kam spěchat a užili jsme si vydatnou snídani. Poté jsme pomalu vyrazili na cestu. Naposledy jsme se rozloučili s nejvyššími himalájskými velikány a začali jsme sestupovat. Cesta vede po široké cestě podél potoka. Po chvíli jsme se napojili na stezku, po které jsme stoupali před několika dny do hor, a která odbočovala do vesnice Dingobche.

Cesta ke klášteru vede v podstatě stále kolem nějakých stavení, které jsou obklopeny políčky orámovanými kamenými zdmi. Prošli jsme vesničkami Orsho a Syomare. Postupně se krajina začala opět měnit. Z nehostinné vysokohorské jsme sestoupili až mezi první stromy a brzy jsme již byli v lese, který obklopoval klášter Deboche. Počasí se však výrazně změnilo. Dostali jsme se do hustých mraků a výhledy definitivně zmizely. Kolem kláštera Deboche jsme došli ke klášteru Tengoche, kde jsme se v místní lodži ubytovali a strávili zde další noc.
 

11. den

Ráno jsme se poprvé během pobytu v horách probudili do husté mlhy. Až později jsme zjistili, že tyto mraky se zde držely asi 10 dní a uvěznily všechny, kdo se chtěli z letište Lukla vrátit do civilizace. Což bylo si 2000 lidí… Dnešní cíl byl návrat do nám dobře známého šerpského střediska Nanche Bazar. Od kláštera jsme tedy lesem prudce sestoupili k řece Dudh Koshi. Řeku jsme přešli po lanovém mostě, a poté jsme začali opět stoupat. Stoupání je poměrně táhlé, ale my nikam nespěchali a tak jsme si dali v jedné vesničce ve velmi přátelské hospůdce oběd. I když hospůdka je silné slovo, prostě jeden dům měl zahrádku a tam nás pohostili. Zeleninu trhali přímo před námi na zahradě.

Poté jsme pokračovali v cestě. Tu jsme si ještě zpříjemnili nákupem suvenýrů (ponožek a čepice) v krámku po cestě. V Namche Bazaru jsme si vybrali stejné ubytování jako při cestě do hor. Tedy těsně nad Namche Bazarem u vojenské základny. Večer jsme si ještě prohlédli město.
 

12. den

Ráno jsem si zašel naposledy vyfotit Mt. Everest a další himalájské obry při východu slunce. Po snídani jsme vyrazili na cestu. Dnes byl totiž poslední den v horách. Z Namche Bazaru jsme tedy začali po cestě sestupovat směrem k Lukle. Cestu jsme již znali a tak jsme si užívali krásný slunečný den. Šli jsme poměrně svižně a zanedlouho jsme přešli nejvyšší vysutý most Larja Bridge a pokračovali jsme vesničkami až do Phakdingu.

Zde jsme si dali přestávku na oběd a poté hned pokračovali dál. Nakonec jsme v podvečer dorazili do Lukly, kde byl čilý ruch po 14 dnech, kdy nefugovalo kvůli počasí letiště. My jsme si našli volnou lodži a oslavili jsme návrat do Lukly v hospůdce. Druhý den jsme se štěstím nasedli do posledního letadla, které ten den letělo a vrátili se zpět do Kathmandu. A to byl konec našeho krásného putování v Himalájích.
 

Náročnost

Fantastický trek v nezapomenutelné krajině. Technicky nenáročný. Problém je délka treku a podmínky na něm. Spaní je v lodžích, což jsou velmi spoře zařízené hotýlky ve vesničkách. Ve vyšších nadmořských výškách mrzlo i na pokojích. Hygiena je možná jen základní. Problém je samozřejmě také finální výška, neboť trek přesahuje hranici 5 000 m n. m. To může působit velké problémy, ačkoliv trek je přizpůsoben tak, aby výška byla nastoupána postupně a aklimatizace tak byla co nejlepší.
 

Dostupnost vody

Vodu lze dokupovat po cestě ve vesnicích v balených lahvích. Velmi se nedoporučuje pít vodu z potoků.
 

Možnosti přespání

Všechny noci jsme strávili v lodžích, což jsou velmi jednoduše zařízené hotýlky. Nachází se v každé vesnici po cestě. S přibývající výškou jejich kvalita a počet klesá. V nejvyšších nadmořských výškách tohoto treku se může stát, že není místo na pokojích a musíte přespat ve společné jídelně.
 

Vrcholy

Trek je možné završit výstupem na vyhlídkovou horu Kala Patthar, která se nachází nad vesnicí Gorak Shep. My jsme vzhledem k našemu zdravotnímu stavu od tohoto výstupu upustili. Po celou dobu treku se nabízely výhledy na krásné himalájské štíty např. Ama Dablam, Kongde Ri, Kangtega, Lhotce, Nupce, Cholatse a mnoho dalších. Samozřejmě je vidět i Mt. Everest.
 

Nebezpečí

Technicky není tento trek náročný. Celou dobu jsme šli po vysokohorských cestách. Problém samozřejmě může způsobit nadmořská výška. Je nutné dbát na postupnou aklimatizaci. I tak ve výškách přes 5 000 m n. m.je nutné počítat s bolestmi hlavy a špatným dýcháním. To způsobuje také suchý vzduch, který se zde vyskytuje.
 

Jídlo

O jídlo není nouze v každé vesničce. Jen nabídka jídel je samozřejmě omezená, málo masa, více zeleniny. Ale člověk si zvykne. A rád.