7mi denní přechod Mallorcy po trase GR221

GR221 - přechod Mallorcy

Nástupní místo

Trek začíná v městě Andratx, v západní části ostrova.

Popis treku

1. den

Trasu jsme začínali v Port d'Andratx, kam jede přímí autobus z Pollency. Vystoupali jsme do sedla pas Vermell (286 m), kde jsme nakonec i bivakovali za krásného západu sluníčka s hejnem hnědých supů nad hlavami. Bivakování na Mallorce není úplně povoleno, ale řekněme že je tolerováno, po celé délce trasy jsou udělané plácky od lidí, co zde přespávali. Jen je dobré si cestu rozvrhnout, aby noc nevyšla na vrcholky hor, tam se rovniky a závětří hledají špatně. Horské chaty na nocování jsou po cestě také. Noc je zde zpoplatněna, ale budete mít luxus postele a teplého jídla.
 

2. den

Druhý den jsme šli přes příbřežní vesničku Sant Elm a pokračovali dále. Na mapách je GR221 značená, ale ofociální ukazetele jsme viděli až od zříceniny antic monestir de La Trapa do té doby jsme šli spíše po postavených mužících. Trasa už pak byla dobře značená. Přespávali jsme na parkovišti coll de sa Gramola.
 

3. den

Třetí den nás čekalo nádherné údolí s oslíky, kozami a ovcemi. Následoval výstup na pas d'en Ponsa (686 m) a cesta dál po trase až k prameni Font de s'Obi - jedno z mála míst, kde lze nabrat vodu jinak než nákupem. Bivakovací chata byla obsazená a tak jsme pokračovali dál a spali trochu na punk u luxusních vil nad vesnicí Banyalbufar. Všude byly kamery, ale tma padala rychle, a tak jsme zalezli trochu z cesty a snažili se být neviditelní. Kdybychom věděli co nás čeká dál, došli bychom ještě pár metrů do sedla Coll des Pi, tam už bylo plácků víc.
 

4. den

Další den jsme procházeli vesnicí Esporles, kde se dá dokoupit jídlo a pití. Trochu jsme zabloudili při výstupu na Mola de sa Comuna (714 m), ale našli jsme a opkračovali přes nádhernou vesničku Valdemossa až k bivakovací chatě Refugi de son Moragues, kde jsme přespávali.
 

5. den

Hned ráno nás čekal výstup na Es Caragolí (945 m). Byl nádherný výhled, nikde žádní lidé, ideální počasí. Poté sestup do Deiy a následně cesta do Solleru, kde tedy lidí bylo naopak hodně. Rychle jsme to prolítli a vyrazili na stoupák na coll de l'Ofre. Nestihli jsme to a tak jsme přespávali zhruba v půlce kopce na olivových terasách s výhledem na blikající Soller.
 

6. den

Šestý den nám propršel, našli jsme opuštěný oslín, kam jsme se schovali a čekali až déšť přejde. Zbytek dne pak byl docela náročný. Foukal silný vítr, bylo bláto a nás čekal výstup na nejvyšší bod našeho výletu - Coll des Prat (1205 m) a následný sestup do nejkrásnější vesničky na trase - Lluz. Těžko říct, jestli to bylo úlevou, že jsme den zvládli nebo místní atmosférou, ale na tuhle poutní horskou vesničku vzpomínám z celé trasy nejraději. Přespávali jsme na parkovišti, měli jsme to dovolené od majitele místní restaurace, ale varoval nás že každé ráno v 7 hodin jezdí na kontrolu ranger, tak ať vstáváme brzy. Bylo to bez problémů. Jinak místní restauraci doporučuji! Mají skvělou Paellu (klasické španělské rizoto) a obsluha je tu moc milá.
 

7. den

Dopoledne jsme si v Llucu prošli botanickou zahradu a obdivovali obrovské sluneční hodiny na kopečku Pujolet des Misteris. Čekal nás poslední den, kdy jsme došli až do Pollency. Oficiálně trasa končí až v Port de Pollenca, ale cesta už je pak podél rušné silnice, tak jsme se svezli autobusem.
 

Náročnost

Lehčí dálkový trek primárně po přírodních cestách (až konec k Port je po silnicích). Ideální na jaro/podzim, kdy není na Mallorce nápor turistů a nejsou taková vedra. Převýšení není náročné, terén také schůdný, bez lezení a ferat. Nejvyšší bod Coll des Prat (1205 m). Trasu by zvládli i trénovaní psi.
 

Dostupnost vody

Téměř bez vody, musí se dokupovat, ale člověk je obden v nějaké horské vesničce, kde se dá sehnat.
 

Možnosti přespání

Spali jsme pod širákem, karimatka spacák. Kdyby pršelo měli jsme jen celtu, stan jsme netahali. Na cestě jsou i bivakovací chaty.
 

Vrcholy

Lanovky na trase nejsou, všechno si vyjdete, výhledy stojí za to a jsou krásné z každého hřebenu na kterém se octnete. Nejvyšší bod treku je Coll des Prat 1 205 m n.m.
 

Nebezpečí

Asi největší nebezpečí je přes léto nedostatek vody, jinak je to celkem bezpečný trek.
 

Jídlo

Měli jsme vlastní zásoby, plynovou bombu se nám nakonec nepodařilo sehnat, i když jsou v Palmě hned dva decathlony, měli je vyprodané. Ale po cestě je plno restaurací, kde se dá koupit dobré jídlo.